Somatické psychoterapie zahrnují vcelku rozmanitou skupinu škol, které se více než je běžné zajímají o to, co se během terapeutického procesu děje s tělem a zároveň cíleně využívají tělesných intervencí. Zajímavé je, že průběhu svého vývoje nezávisle objevily některé principy a metody vlastní východnímu myšlení a praxi.
Wilhelm Reich, otec zakladatel celého proudu somatických terapií sice vůči východní moudrosti trpěl značnou skepsí, neboť ji v důsledku dobového nedostatku informací považoval za příliš asketickou. Přesto pro západ znovuobjevil klíčový koncept životní energie, tak důležitý pro východní pojetí světa a člověka, a lidské tělo rozdělil do 7 energetických bloků, které v podstatě odpovídají systému 7 čaker. Alexander Lowen, autor bioenergetických cvičení, zase vzpomíná, jak po 18 letech jejich praktikování uviděl v novinách fotografii, na které tři Číňané cvičili tai-chi, a byl šokován, že základní pozice jsou prakticky stejné. Dnes řada somatických škol z východní moudrosti záměrně čerpá a hledá v ní inspiraci pro lepší pochopení člověka i konkrétní metody, které se snaží adaptovat na dnešní podmínky.
Pojďme se tedy podívat, co mají somatické terapie a východní učení společné. A dovolme si při tom jisté zjednodušení, protože samozřejmě i východní myšlení zahrnuje řadu různých proudů. Přesto však lze zachytit určité obecné tendence a motivy, které ho charakterizují. Na ty se zkusíme zaměřit.
Propojení tělesného a psychického Pro somatické psychoterapie je příznačné chápání těla a psychiky jakou dvou propojených fenoménů tvořících jeden celek. Z praktického hlediska to znamená třeba to, že tělo je odrazem psychiky a cenným zdrojem informací z hlediska vývojového i aktuálního. Nebo to, že prostřednictvím těla lze ovlivňovat psychiku, což otevírá prostor pro nejrůznější formy velmi účinných intervencí. V neposlední řadě z toho plyne, že mysl a tělo je důležité kultivovat ve vzájemném souladu. Obdobný přístup je vlastní i východní tradici. jako příklad lze uvést např. čínské cvičení tai-chi nebo indickou jógu. Jóga není pouhým souborem tělesných cviků, ale systematickou tělesnou a duchovní disciplínou zabývající se člověkem jako celkem a usilující o dosažení stavu dokonalosti skrze zdravé tělo a čistou mysl až po konečné osvobození. Podobně i tai-chi je komplexním životním stylem.
Životní energie Jedním z klíčových konceptů východního myšlení je životní energie. V indické filosofické tradici je jedním z klíčových konceptů šakti (energie) - základní tvořivá síla vesmíru, a prana (dech života) – životní síla úzce spojená s dechem a udržující všechno živé. Podobně čínská tradice popisuje čchi jako základní energii nebo přirozenou sílu naplňující vesmír a nacházející se v každé žijící věci. Ve vztahu k člověku je chápána jako neustálý proud energie propojující různé orgány a funkce do sjednoceného celku osoby a tuto osobu s jejím okolím. Přestože pro západní myšlení může být pojem životní energie relativně obtížně uchopitelný, není tak docela cizí psychologii. Už ve Freudově teorii je jedním z klíčových pojmů libido, energie pudu života a zejména sexuálního pudu. Pojem přebral i Freudův žák Jung, ale chápal ho šířeji jako nespecifickou psychickou energii, difúzní a tvořivou sílu projevující se v různých biologických a duševních potřebách člověka. Pro další rozvoj somatických psychoterapií je však klíčová práce jiného z Freudových žáků, již zmiňovaného Wilhelma Reicha, který začal pro libido používat název orgonová energie. Chápal ji jako energii života, ve velmi podobném duchu jako prána nebo čchi. Dále se domníval, že když jsme ve svém vývoji vystaveni útlaku a omezování, když je naše osobnost a prožívání deformováno, děje se to i na tělesné rovině - jako svalové napětí deformující tvar a držení našeho těla a blokující přirozený tok energie. V terapeutické praxi se pak zaměřoval na rozbití bloků a rozproudění životní energie, začasté velmi explozivním způsobem.
S drobnými obměnami je Reichova teorie základem prakticky všech somatických terapií. Zůstalo i zaměření na uvolnění toku energie. Nicméně konkrétní praxe se od divokých začátků neobyčejně zjemnila a dnes je cílem spíš citlivé zkoumání sebe sama a pozvolné obnování své vnitřní síly.
Tady a teď Bdělé bytí zde a nyní je jedním z klíčových prostředků i cílů praxe východní filosofie a náboženství. Nezaujatá bdělá přítomnost v každém okamžiku a pozornost vůči sobě samému i vnějšímu světu je považovaná za způsob, jak si uvědomit své spojení s univerzem, být jeho harmonickou součástí a jednat v souladu se svou přirozeností. Důležitou součástí cvičení jógy nebo tai-chi je prázdná, neulpívající mysl zaměřená na přítomný okamžik. Na ni cílí i různé formy meditace.
Jedním z klíčových pojmů buddhismu je sati (všímavost, mindfullness), chápaná jako jádro fenoménu jasného prožívání. Zjednodušeně ji lze charakterizovat jako proces nehodnotícího pozorování a zaznamenávání prožívaných jevů a vztahů. Všímavost se v posledních desetiletích dostala do centra zájmu západní terapie a dala vzniknout řadě metod přinášejících úlevu při nejrůznějších psychických obtížích. Zde také bylo na co navazovat, se zaměřením na aktuální prožívání a kotvením v přítomností dlouhodobě pracovala již humanistická psychoterapie nebo gestalt terapie.
Cíl V rámci východní filosofie a náboženství je konečný cíl praxe označován mnoha jmény, ale v obecných souvislostech ho lze chápat jako stav konečného štěstí - nazření pravé povahy univerza a vlastní přirozenosti spočívající v prožitku bytostné jednoty se vším, co je.
Pro terapeutickou se takový cíl samozřejmě značně velikášský. Nicméně cíle psychoterapie se pohybují na kontinuu od zvládnutí příznaků až po komplexní rozvoj a integraci osobnosti. A taková forma sebeuskutečnění je nakonec v důsledku vždy i sebetranscendencí.
Zdroje: Benda J. Všímavost v klinickém výzkumu a praxi. Československá psychologie, Praha 2006. Brooksová V.: Tantrické zasvěcení. DharmaGaia, Praha 2003. Chia M.: Tao a léčivá energie. Pragma, Praha 1996. Frýba M.: Principy satiterapie. Atelier satiterapie, Praha 2002. Hájek, K.: Satiterapeutické kotvení ve skutečnosti. Atelier satiterapie, Praha 2002. Kratochvíl, S.: Základy psychoterapie. Portál, Praha 1997. Lowen, Alexander: Bioenergetika. Portál, Praha 2002. Lysebeth, A. V. Tantra. Argo, Praha 1995. Reich, Wilhelm: Funkce orgasmu. Concordia, Praha 1993. Svoboda, Robert E.: Aghora. At the Left Hand of God. Rupa&Co, New Delhi 2002. Werner, Karel: Malá encyklopedie hindiusmu. Atlantis, Brno 1996. Yang, Jwing-Ming: Základy tai-chi chi-kung. CAD Press, Bratislava 1995.
#bodyterapie #psychoterapie #východnímoudrost #čakry #životníenergie